Vše co o nich chcete vědět 

7 Smrtelných hřichů

7 Smrtelných hříchů


Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či "nejsmrtelnější". Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy, proto se v jiných jazycích nazývají "kapitální hříchy". Podobně kardinální hřích znamená stavy mysli, okolo kterých se "otáčí" celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.
Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu.
Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Danteho Božská komedie, nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství).
V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky. Zvláštním případem je novinářská kachna z března 2008, podle níž měla katolická církev seznam aktualizovat.

Pýcha (latinsky superbia)
Nejvážnější ze všech smrtelných hříchů a také ten, z kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti, než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost díky kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o stav srdce. Opakem pýchy je pokora. Démon přiřazený k tomuto hříchu je podle Petra Binsfelda Lucifer. 
Lakomství (latinsky avaritia)
Též lakota. Vyznačuje se touhou získávání co největšího majetku a realizováním této touhy. Opakem lakomství je štědrost. Démon přiřazený k tomuto hříchu je podle Petra Binsfelda Mammon.
Závist (latinsky invidia)
Tento hřích je charakterizován jako nezkrotná touha po majetku či schopnosti , kterým disponuje někdo jiný. Opakem závisti je přejícnost. Démon přiřazený k tomuto hříchu je podle Petra Binsfelda Leviatan. 
Hněv (latinsky ira)
Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě. Opakem hněvu je mírumilovnost. Démonem přiřazeným k tomuto hříchu podle Petra Binsfelda je Satan.
Smilstvo (latinsky luxuria)
Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení. Opakem smilstva je cudnost. Démon přiřazený k tomuhle hříchu je podle Petra Binsfelda je Asmodeus.
Obžerství (latinsky gula)
Též nestřídmost . Přespřílišné požívání nápojů i potravin. Opakem obžerstvi je střidmost. Démonem přiřazeným  tomuhle hříchu je podle Petra Binsfelda je Beelzebub.
Lenost (latinsky acedia)
Též zahálčivost. Lenost se u hříšníka projevuje tak, že odmítá využívat potenciál svých schopností. Opakem lenosti je činorodost. Démonem přiřazeným k tomuhle hříchu podle Petra Binsfelda je Belphegor. 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky